„Devadesátky“ (z nichž je i má titulní fotografie) jsou pro mě ikonická doba. Jako rodák ze Zlína – ano, právě tehdy městu mého mládí konečně vrátili jeho historický název a snad jednou provždy pohřbili ten deprimující Gottwaldov – jsem tu donedávna neprostupnou hranici na Západ poprvé překročil v Poštorné u Břeclavi. Vídeň byla sice o dost blíž než Praha, přesto má maminka nevěřila, že ji kdy v životě uvidí. A hned během té první cesty do rakouské a kdysi i naší metropole jsem pochopil, kolik jsme toho během komunistické totality nenávratně zničili, zruinovali a pokazili. A oč jsme přišli. Viděli to všichni. Dokonce i ti, kteří to dnes popírají a s nepochopitelným sentimentem vzhlížejí k časům před rokem 1989.

Takže „devadesátky“, to byla jednoduše úžasná doba nadšení. A nezlomného přesvědčení, že je potřeba s naší zemí něco dělat. Zatraceně rychle! A též všudypřítomné víry, že to dokážeme. Přestože lidé byli mnohem chudší než dnes, byli ochotni té cestě i mnohé obětovat, přijmout nejistotu a nepohodlí. Riskovat. A taky si utáhnout opasek a vyhrnout rukávy.

Po všudypřítomné devastaci a chudobě způsobené socialistickým kolektivním vlastnictvím téměř všeho nebylo těžké nás přesvědčit, že soukromý vlastník je veskrze lepší. Ano, bylo možné najednou vlastnit. Firmu, krámek a i bez družstva mít svůj byt! Svobodně se rozhodovat o vlastní vládě i vlastním osudu. Jet, kam člověka napadlo, a nepotřebovat na to schválení. Říct, co si člověk myslí, a nebát se kvůli tomu vězení. Vybrat si, co člověk chtěl, a nepotřebovat na to černý trh. Státní plán a centrálně absurdně stanovené ceny byly problém. Konkurence, trh a soukromé vlastnictví řešení. A hle, ono to i fungovalo! Ta naděje a víra, ta atmosféra byly opojné. V onom pravěku dokonce lidé chvíli chodili víc na politické meetingy než do divadel a politici byli opravdovými a uznávanými celebritami, jejichž slova všichni hltali a brali vážně. Kdeže jsou ty časy. Někdy se zdá, že jen desetina tehdejšího nadšení by uměla spravit devadesát procent dnešních problémů vznikajících z malomyslnosti a nevíry v zítřek.

A právě tehdy, v „devadesátkách“, také vznikla naše firma. Už je to tři dekády. Rostla a zvětšovala se s tím, jak sílila celá země. Provázela ji na té cestě. Kultivovala ji a byla sama kultivována. Občas se potila, ale hlavně sbírala vavříny. Měnila se, aby zůstávala stejná svou kulturou a vztahem k okolí. Kořeny máme pevně tam, kde jsou začátky toho všeho. Ať se Česku i KPMG další desítky let daří!